ŠTIKA

Štika obecná 

Rozměry: může dorůst až 1,5 m a vážit i 25 kg ( v literatuře jsou ovšem popsány i mnohem větší kusy                               - 65 kg, štika v Anglii nebo dokonce 80 kg vážící štika v bývalém SSSR...)

Popis: Štika je dravá ryba s protáhlým tvarem těla uzpůsobeným tomuto způsobu života - široká protáhlá tlama s dozadu zahnutými zuby a hřbetní a řitní ploutev posunuty až na konec těla kvůli rychlému startu na kořist. Vrchní část trupu štiky je zelenohnědá, spodní světlejší až do šeda nebo bíla. Na bocích štika mívá světle žluté skvrny. Jako správný dravec má štika žluté oči. Coby dravec je také nenahraditelným článkem biologické rovnováhy sladkých vod.

Zajímavosti — v přírodě občas dochází ke křížení štiky obecné a štiky muskalunga, křížencům se říká tygří muskalunga, kříženci samci jsou vždy neplodní, samice jsou plodní a kříží dále s oběma druhy
— tzv. jižní štika, žijící v Itálii byla vždy považována za speciální barevnou mutaci štiky obecné, ale od roku 2011 se na základě výzkumů DNA považuje za samostatný druh (Esox flaviae)
— při útoku na kořist štika vyvýjí rychlost 3 - 4 m/s, ale je schopná dosáhnout i rychlost více než dvojnásobnou - 7 -9 m/s (25 - 30 km/h)

Způsob života

Štika je teritoriální ryba, žije na stejném území a své teritorium si brání před ostatními dravci.

Rozmnožování: K tření docházi mezi březnem a dubnem. První na trdliště doráží velcí samci, o něco později velké samice a za nimi teprve nejmenší samci a malé samice. Tření probíhá několik hodin denně po dobu až tří dnů v řadě. Samice klade okolo čtvrt miliónu jiker o velikosti 2,5 mm. Plůdek se obvykle vyvíjí v teplých kildných vodách s hustým podrostem - často na čerstvě zaplavených loukách. Měří 7,5 - 10 mm a ihned po vylíhnutí klesá ke dnu, jelikož není po nějaký čas schopen plavat (má prázdný plynový měchýř).

Potrava: Štika loví především ryby úměrně velké její velikosti (dokonce i jedince vlastního druhu), občas nepohrdne ani žábou nebo utopenou myší. Dožívá se: okolo 15 leT

Výskyt: téměř celá Evropa, severní Asie a Severní Amerika. Introdukována byla v Irsku, na Pyrenejském poloostrově, v Kanadě, Číně, Malé Asii, severozápadní Africe, Ugandě, Etiopii a na Madagaskaru.

Biotop: Štika není příliš náročná na typ vody, obývá všechna rybí pásma s dostatkem potravy, nejvíce jí však vyhovují pomalu tekoucí nebo stojaté sladké vody (ideálně vodní nádrže), občas se ale vyskytuje i v brakických vodách (smíšené - sladko-slané vody) - hlavně na pobřeží Baltu.

Největší chycená štika: 27 kilogramů a 137 cm