KAPITOLA 3
tedy : "Když se stavěla vaše škola, tak jeden pracovník spadl ze žebříku a nepřežil to. A paní učitelka Milánková u toho byla. A pak se to vyšetřovalo s policií a policisti řekli, že to už nemohou dostavět. Paní učitelka Milánková byla svědčit u soudu a škola se nakonec mohla dostavět".
Už za chvilku zvonilo a my jsme musely na hodinu. Běžely jsme do školy a Petra zakopla a narazila si nohu. Tak jsme šli za učitelkou a ona jí zavolala záchranku a na záchranné stanici se zjistilo, že jsi zlomila nohu. A já si v tu chvíli řekla: "No super teď už nemám ani nejlepší kamarádku, tak co tu ty minimálně 2 týdny budu dělat"?
Druhý den když jsem přišla do školy tak jsem uviděla nového kluka. Zjistila jsem, že chodí s námi do třídy a že tu nebyl, protože byl nemocný. Zalíbil se mi natolik, že jsem za ním šla a zeptala se ho, jak se jmenuje. On řekl: "Ahoj ty jsi tu ta nová ze Štěnic, ne"? A já jsem řekla: "Ano to sem já, jmenuji se Lucka a ty"? On řekl, že se jmenuje Mikuláš. Ale nic víc jsem se nedozvěděla, protože už zvonilo. Další den jsme spolu šli na odpoledku, kde jsme se seznamovali. Dozvěděla jsem se, že má rozvedené rodiče a že bydlí jenom s mamkou, ale také jsem se dozvěděla, že má rád červenou a černou barvu nebo, že chce v dospělosti být hasič a ještě spoustu nových věcí. Moc jsem si s ním odpoledku užila a doufám, že on se mnou také!
Uběhlo 7 dní a Petra se mi pořád neozvala, už jsem si myslela, že je s ní konec, ale najednou se ozval telefon! A z něho se ozvala Petra: "Ahoj Lucko! Jak se máš?" Řekla Petra. Bylo ticho....bála jsem se, že už Petra víc neřekne....Tak jsem řekla, že se moc dobře nemám, protože si nemám s kým povídat a nudím se ve škole, hlavně při hudebce. Petra mi na to odpověděla: "Neboj se Lucko, za pár dní zase přijedu a budeme řešit ten "případ" s tou školou. Já ji na to řekla, že ano, ale že potřebuji vědět, kdy už přijede. Řekla: "Přijedu za tři dny, to už beze mě musíš vydržet. Jo a mimochodem nelíbí se ti náhodou ten Mikuláš z naší třídy?" Řekla jsem jí, že je to celkem fešák a že jsme spolu byli 2 krát na odpoledce. "Tak na odpoledce jo? Tak hlavně ať´ než přijedu, tak ať mi pak neřekneš, že spolu chodíte", smála se Petra. "To se neboj", řekla jsem, na to mám ještě čas.
Kateřina šestáková, 6. B